pohledávky, insolvence, osobní bankrot, vymáhání pohledávek, call centrum, archivace dokumentů, aktivní telemarketing

Dvacátý ročník konkurzu pro každého proběhl na konci prosince, účastnili se ho studenti Obchodní akademie a Střední zemědělské školy Bruntál. Účastníci získávají skvělou příležitost vyzkoušet si, jaké to je u skutečného přijímacího pohovoru.

Před vybranou komisi se dostali studenti, kteří vzešli z předcházejícího školního kola konkurzu. Tuto akci pořádá škola už po dvanácté a pokaždé se setkala s velkým zájmem ze strany studentů. Mohou si tak na domácí půdě, a tím pádem i poměrně v klidu, vyzkoušet, jaké to je sedět před výběrovou komisí ve chvíli, kdy žádají o novou práci.

Před vybranou komisi se dostali až studenti, kteří nejprve zabodovali ve školním předkole. Studenti museli nejprve splnit všechny náležitosti, jaké žádost o novou pracovní pozici vyžaduje, a chovat se, jako by šlo o přihlášku na regulérní inzerát. Jednak musí podat žádost, napíší si svůj životopis a také motivační dopis. Na rozdíl od skutečného zaměstnání mají výhodu, že se pohybují ve svém školním prostředí a v komisi sedí i pár jim známých tváří z řad vyučujících. Pozvání do komise za město přijal místostarosta Vladimír Jedlička, ze sponzorů pak za Osram Mgr. Tomáš Františ, za firmu LogiCall Krnov Štěpánka Mroščáková a z Úřadu práce Bruntál dorazila PhDr. Marie Babničová.

Otázky si pak studenti vyslechli od všech přítomných. Členové komise se ptali na věci dle svého zaměření. Například zájemci o pracovní pozici na místo účetního v Osramu museli zodpovědět pár základních otázek, aby přesvědčili o tom, že mají skutečně zájem ve firmě pracovat a něco o ní a jejím fungování ví. Kromě praktických dotazů, u kterých většina studentů neváhala, dostali za úkol také zhodnotit své silné a slabé stránky. Tady už někteří tápali, paradoxně nebyli spíš schopní prodat své pozitivní schopnosti než ty negativní.

Stejný problém měli někteří i s tím, prodat a prezentovat své dosavadní pracovní úspěchy a zkušenosti. „Samozřejmě chápeme, že tito uchazeči ještě ani moc praxe vzhledem ke svému mládí mít nemohou, ale je důležité, aby i to málo, co se už stačili naučit, uměli na pohovoru reprezentativně předat“, radila PhDr. Marie Babničová.

Součástí pohovoru bylo také prozkoušení znalostí cizích jazyků, většina studentů se soustředila klasicky na anglický, případně i německý jazyk, našli se ale i tací, kteří byli schopní komunikovat v ruštině.

Jako jedna z nejzáludnějších se ukázala být otázka peněz. Na to, jaký by si potenciální zaměstnanci představovali plat, mnozí z nich poměrně dlouze váhali, než částku nakonec vyslovili. Další otázka, s níž se komplikovaně potýkali, se týkala toho, jak by si řekli o zvýšení platu a jak by následně zareagovali, pokud by byla jejich žádost odmítnuta. Odpovědi se lišily v závislosti na temperamentu uchazečů, někteří byli striktně rozhodnutí v případě neúspěchu odejít, jiní by bez většího odmlouvání verdikt přijali a smířili se s ním a svou žádost po čase zopakovali.

Zdroj: Městské noviny Náš domov č. 2/2012 vydané dne 8.2.2012